Lidé osvobození

Brigádní generál

George Arthur Taylor

(11. 2. 1889 - 3. 12. 1969)

V roce 1922 dokončuje United States Military Academy v hodnosti poručíka. Roku 1937 absolvuje kurzy vyššího velení a je ustanoven jako velitel 16. pěšího pluku, 1. pěší divize. V roce 1941 se stává instruktorem pěchotní taktiky ve Fort Benning. po vstupu Spojených Států do druhé světové války odjíždí do Severní Afriky, kde se účastní bojů s německým Afrikakorpsem. Velí také svému 16. pěšímu pluku během vylodění na Sicílii (Operace Husky) a se svými vojáky se také vylodí na pláži Omaha (Operace Overlord), aby zvýšil morálku svých vojáků. 1. srpna je povýšen na brigádního generála. Válku zakončil v Lokti, kde přijal kapitulaci generála Herberta Osterkampa a v kapitulačním dokumentu škrtl "Elbogen, Sudetenland" a místo toho dopsal "does not exist! Loket Czechoslovakia." Což ho po generálu Pattonovi činí druhým nejoblíbenějším americkým generálem v ČR.

Plukovník

Thomas Leonard Harrold

(21. 6. 1902 - 16. 6. 1973)

Roku 1925 dokončuje studium na United States Military Academy jako podporučík. Ve 30. letech působí jako instruktor na West Pointu. Roku 1942 dokončuje velitelský kurz a stává se velitelem Bojového Uskupení "A", 9. obrněné divize, se kterým projde boji v Ardenách, kde rozhodným protiútokem zastaví německou ofenzívu. Válku zakončí v Lokti, kde má Combat Command "A" velitelství. Po konci války zůstává do roku 1949 v Evropě, poté do roku 1951 působí jako velitel Fort Knox. Během války v Koreji velí známé 1. Jízdní divizi.

Generál dělostřelectva

Herbert Osterkamp

(7. 5. 1894 - 10. 3. 1970)

Herbert Osterkamp se zúčastnil jako důstojník první světové války, kdy bojoval na Západní frontě. Po válce zůstal v armádě a kariérně postupoval a od roku 1933 figuroval na štábu Wehrmachtu. 18. září 1939 je povýšen na generálmajora a zastává štábní funkce v Berlíně. 1. června 1943 je povýšen na generála dělostřelectva a následujícího roku je jmenován velitelem Vojenského okruhu XII a zároveň velitelem XII. armádního sboru Wehrmachtu, se kterým bojuje v Československu proti postupujícím Rudoarmějcům. 8. května 1945, den po svých  51. narozeninách odjíždí do Lokte podepsat kapitulaci svého sboru.  

Generálporučík

Dr.Fritz Benicke

(11. 8. 1894 - 11. 3. 1975)


O osobě Fritze Benickeho toho bohužel moc nevíme.

Dr. Fritz Benicke se účastní již první světové války na západní frontě v řadě velitelských funkcí. Po válce zůstává v armádě a dokončuje doktorát politických studií roku 1922. Postupuje po karierním žebříčku výše a druhou světovou válku začíná jako podplukovník a po celou válku střídá velitelská místa a kurzy pro vyšší velitele. Roku 1943 je povýšen na generálmajora a přebírá velení nad 25. tankovou divizí, s níž se účastní bojů na Východní (Operace Bagration) i Západní (Operace Market Garden) frontě. Roku 1944 se stává velitelem 41. pevnostní divize, a ještě v témže roce se stává velitelem pevnostní linie "Horní Slezsko" ve Vojenském okrsku XXI. Se svým štábem padá do zajetí v Kraslicích a je převezen do Lokte k podepsání kapitulace.

SS-Obergruppenführer

Konrad Henlein

(11. 6. 1898 - 10. 5. 1945)

Během první světové války slouží v Rakousko-Uherské armádě na italské frontě, kde padá do zajetí, ze kterého je propuštěn až v roce 1919. V roce 1928 zakládá Sudetoněmeckou stranu s cílem rozvrátit Československo. V Německu formuje tzv. Freikorps z německých civilních bojovníků, ale i členů SS a SA. V roce 1938 se stává Komisařem pro Sudetoněmecká území a stává se župním vedoucím NSDAP. 8. května 1945 odjíždí z Liberce do Lokte, aby se vzdal do amerických rukou, v Lokti je však jako válečný zločinec zatčen a po výslechu převezen do Plzně, kde spáchá sebevraždu.

Generálmajor

Rudolf Christoph Freiherr von Gersdorff

(27. 3. 1905 - 27. 1. 1980)

Do armády vstoupil roku 1923 jako důstojnický čekatel. V roce 1934 dokončuje vojenskou akademii v Berlíně a stává se Rittmeisterem. S jednotkou projde boji v Polsku a jako důstojník generálního štábu figuruje i v bitvě o Francii. V roce 1941 během invaze do Sovětského Svazu působí v generálním štábu Skupiny armád "Střed" a stává se svědkem krutého zacházení s místními Židy a sovětskými zajatci. Spolupracuje s Henningem von Tresckowem v protinacistickém odboji a plánují atentát na Adolfa Hitlera. V roce 1943 velí výkopovým pracem v Katyni na odkrývání masového hrobu masakru polských důstojníků Sovětskými orgány. Ve stejném roce provede neúspěšný bombový atentát na Adolfa Hitlera při návštěvě muzea v Berlíně. Na místě jsou tehdy i Hermann Göring, polní maršál Wilhelm Keitel, nebo Heinrich Himmler. Účastní se i slavné "Operace Valkýra" Clause von Stauffenberga. Jako jeden z mála protinacistických důstojníků přežije válku. Válku zakončuje v Lokti, kam byl převezen z Karlových Varů k podepsání kapitulace.

Generál pěchoty

Hans von Obstfelder

 (6. 9. 1886 - 20. 12. 1979)

Hans von Obstfelder vstoupil do pruské armády 17. března 1905. 17. února 1914 byl povýšen na poručíka a celou první světovou válku slouží na Západní frontě, kde si projde krutými zákopovými boji. V roce 1915 je povýšen na kapitána a slouží na velitelství armádních sborů. Po konci první světové války zůstává jako důstojník generálního štábu v armádě. 1. února 1938 byl povýšen na generálporučíka a je ustanoven jako velitel 28. pěší divize, se kterou prošel boji v Polsku. 1. června 1940 byl povýšen na generála pěchoty a byl ustanoven jako velitel XXIX. armádního sboru. Po francouzském tažení byl přesunut na Slovensko, kde figuruje ve štábu 1. tankové armády. Po pouhých pěti týdnech Sovětského tažení je mu udělen Rytířský Kříž. 1. tankovou armádu dovede až na Kavkaz, odkud je však nucen již jen ustupovat. Na konci srpna 1943 se stává velitelem  LXXXVI. armádního sboru ve Francii. Ihned po vylodění spojenců v Normandii jeho muži bojují proti převážně americkým vojákům až do konce války. 1. prosince 1944 se stává velitelem celé 1. Armády. V březnu 1945 přebírá vedení nad 19. Armádou v Bavorsku, ovšem o tři týdny později přebral velení nad 7. Armádou, za kterou složí kapitulaci v Lokti 9. května 1945 v 9:00 hodin ráno.

Generálporučík

Oldwig von Natzmer

(29. 6. 1904 - 1. 4. 1980)

Do armády vstoupil 1. dubna 1925 jako důstojník čekatel. 1. března 1936 dokončuje Berlínskou válečnou akademii jako kapitán. 26. srpna 1938 vstupuje do generálního štábu a povyšuje na majora. Během tažení na Východní frontě je přeložen jako operační důstojník k 161. pěší divizi, následně k XXXIX. motorizovanému armádnímu sboru a v dubnu 1942 je povýšen na podplukovníka a přeřazen ke granátnické divizi Großdeutschland. 1. července 1943 je povýšen na ganerálmajora a je přeřazen na velitelství Skupiny armád "Střed" pod vedením Polního maršála Ferdinanda Schörnera. V březnu 1945 je povýšen na generálporučíka a začátkem května 1945 tajně odchází od velitelství a vydává se na cestu k americkým silám na západě. Po jeho opuštění vydává Ferdinand Schörner zatykač a ustanoví pro něj trest smrti. Generálporučík von Natzmer kapituloval v Lokti 8. května.

Generálporučík jezdectva

Ernst Felix Faeckenstedt

(17. 12. 1896 - 06. 04. 1961)

Do armády vstoupil ve svých 17 letech jako Fahnenjunker 2. Jezdecké eskadrony, se kterou prodělal celou první světovou válku, kterou zakončil jako důstojník. Na začátku druhé světové války působil jako vedoucí operací generálního štábu 3. pěší divize pod velením generálporučíka Waltera Lichel.  Funkci zastával při napadení Polska i francouzské kampaně. Ve stejné pozici v Rusku obdržel v lednu 1942 železný kříž. Krátce na to přešel do štábu elitní 1. tankové armády a po dvou týdnech převzal vedení 5. tankové divize, se kterou se zúčastnil bojů nedaleko města Orel. V září je povášen na generálporučíka a zastává štábní funkce v XII. Sboru, 9. Armády. Po prohrané bitvy u Bryjansku je přeložen do výslužby. Z té se vrací 15. prosince 1944 jako náčelník štábu VI. sboru. brzy přechází zpět k XII. sboru, který je ovšem brzy zničen během sovětské operace Bagration. XII. sbor se znovu zformuje v Německu v březnu 1945 a až do své kapitulace v Lokti 8. května 1945 zastává post náčelníka štábu.